Předchůdce slunečních hodin byl gnómon, kde se
čas měřil jeho vrženým stínem. Jeho stáří odhadujeme asi na čtyři tisíce
let, původ pravděpodobně v Egyptě. Gnómon býval zpravidla kolmý ozdobný
pylon, z délky a směru jeho stínu se usuzoval čas. Starověké a raně
středověké sluneční hodiny různých tvarů a velikostí si podržely podstatu
gnómonu.
V polovině patnáctého století jsou již sluneční hodiny opatřeny šikmou tyčí
ukazatele, souběžnou se zemskou osou, a vytvářejí tak klasickou formu, jak
ji známe dnes.
Význam slunečních hodin vyvrcholil u nás v renesanci a baroku. O jejich
velké oblibě svědčí velké množství variací, které svou dokonalostí zatlačily
ostatní druhy přesýpacích, vodních a ohňových hodin. Uměnímilovný císař
Rudolf II. si mohl do své sbírky vybrat cestovní vodorovné hodiny, hodiny
duté, vypouklé, kapucínské, rovníkové a ještě mnohé jiné. Nástěnné sluneční
hodiny s obrazem se zdobily i četnými nápisy a mementy.
Pravými skvosty ryteckého umění byly cestovní sluneční hodiny opatřené
kompasem a aretačním zařízením pro různé zemské šířky. Rozmach slunečních
hodin nebyl ohrožen ani stále se zdokonalujícími mechanickými hodinami, ať
už to byly hodiny věžní s bicími cimbály, stojací salónní kyvadlové nebo
známé kapesní "cibule". Mechanické hodiny se nařizovaly podle slunečních.
Nejzávažnější skutečností bylo to, že každé město, panství, okrsek měly jiný
odlišný čas. Sluneční hodiny ukazují pravý čas daného místa. S rozvojem
techniky a průmyslu i měření času muselo být přizpůsobeno požadavkům a
řešeno reformou. V polovině devatenáctého století byl v každém evropském
státě zaveden vlastní, jakýsi "národní čas". Mezinárodní rozdíly ale trvaly
dál a brzdily obchod a dopravu. Vyhovující řešení přinesla až r. 1884
astrofyzikální všesvětová konference ve Washingtonu, na které bylo přijato a
doporučeno praktické řešení pro celosvětové měření času. Autorem byl
železniční inženýr Fleming. Takto se zrodil světový pásmový čas, který byl
ještě téhož roku zaveden v USA. Postupně byl zaváděn v dalších státech, u
nás roku 1891.
Světový pásmový čas je místní střední čas vybraných poledníků v souladu s
časovými pásmy. Jeho podstatou je rozdělení zemského geoidu na 24 časová
pásma pomocí poledníků, vzdálených od sebe 15 stupňů. Časová pásma začínají
nultým pásmem a postupují na východ i na západ v rozmezí 15 stupňů. Číslují
se 0 - 23 východním směrem a čas v nich se liší o jednu hodinu. Jejich
poledníky leží vždy uprostřed, to znamená, že příslušný pásmový čas platí 7
stupňů 30 minut na východ a tolik i na západ od středu pásma. Praxe však
toto pravidlo často porušuje. Rozhraní pásma musí administrativně sledovat
klikaté státní hranice zemí rozličného časového pásma.
Střed základního nultého pásma je nultý greenwichský poledník (Anglie). Naše
země a sousední státy leží v prvním časovém pásmu se středoevropským časem
SEČ. Jeho poledník stejného názvu L = 15°, probíhá u nás od Jindřichova
Hradce přes Kouřim k Liberci. V J. Hradci býval u kostela označen patníkem s
vytesanou ryskou.
Při překročení hranice časového pásma se oprava provede posunutím
hodinkových ručiček. Při cestě na východ se přidá hodina, směrem na západ se
hodina ubere.
Tady je vysvětleno, proč se nikdy nemůže čas slunečních hodin zcela přesně
shodovat s časem na našich hodinkách. Sluneční hodiny ukazují pravý sluneční
čas, kdežto naše pásmový čas.
Čtyři známé druhy slunečních hodin:
vertikální se svislým číselníkem, určené na
zeď
horizontální, mají číselník vodorovný
rovníkové s číselníkem šikmým
glóbusové
A tady se konečně dostáváme ke glóbusovým
hodinám. Laikům by se mohlo zdát, že výroba těchto hodin není složitá. Opak
je pravdou. Musíme si uvědomit, že už jen vyrobit přesnou kouli není vůbec
snadné. Rovněž tak náklon osy . Osa musí být rovnoběžná se zemskou a
světovou osou, svírá tedy s rovinou horizontu úhel místní zeměpisné šířky.
Ukazatelem kulových hodin je kovaný segment.
Glób bude mít po správné instalaci a ve slunečním svitu vůči Slunci shodnou
orientaci jako pravá zeměkoule, a tím i osvětlení. Můžeme na první pohled
poznat, kde na zeměkouli je právě ráno, večer nebo poledne, kde je noc a jak
to vypadá v polárních oblastech. Výpočtem z měřítka glóbu můžeme
rekonstruovat, jak vysoko létají meteorologické a telekomunikační družice,
nebo si názorně představit vzdálenosti ve sluneční planetární soustavě.
Pravá krása těchto hodin spočívala v umu sochařského dláta a gnómonických
znalostí starých mistrů. K jejich výstavbě se používal měkký kámen na bázi
vápence, zpravidla to byly různě zbarvené mramory. Sféra s přesně tesanými
hodnotami byla upevněna čepem k ozdobnému sloupku, otočný segment býval
opatřen ozdobných kováním. Takovéto hodiny byly i velkolepým sochařským
dílem.
Kulové sluneční hodiny byly vizitkou bohatých a mocných. I dnes stavba
takových hodin není levná ani jednoduchá.
Zdroj:Václav Šimr-Pojďte s námi stavět
sluneční hodiny